Úvod zápasu patřil jednoznačně Sparťanům. Na začátku třetí minuty se tak dostali do rychlého vedení, když se po kompletním rozložení olomoucké defenzívy objevil před odkrytou bránou soupeře Jiří Raul, který si už jako správný tahoun Pražanů věděl rady. S Olomoucí to již vypadalo bledě. Hosté navíc měli možnost přesilovky, jenomže právě v tento moment přišel zvrat. Sparta ji nezužitkovala, což vyburcovalo Olomouc k většímu úsilí.
To se hned potvrdilo na konci první periody, kdy se domácí mančaft přichomýtnul k několika závarům před brankou gólmana Vápenky. Velká snaha však to vysněné a vytoužené nepřinášela. Pražané se silou vůle i při vlastním oslabení ubránili, když se bez pudu sebezáchovy vrhali do jedné střely za druhou. Tato snaha se jim vyplatila ? do první přestávky vstupovali s jednobrankovým náskokem.
Druhá třetina přinesla znovu podobný obrázek jako ta předchozí, Sparta byla v presu, leč tentokrát to bylo bez gólového účinku. Raul totiž svou tutovku nevyužil. Za malou chvilku mohl stejný hráč smutnit poté, co se přes něj na modré čáře dostal Miloš Večeřek, který svůj samostatný únik nekompromisně proměnil. Brankář Vápenka byl proti jeho provedení blafáků bezmocný.
Branka zápasu jen prospěla, obě družstva se prala o každý odražený puk, nikdo nevynechal jediný souboj. Vyhrocenost duelu se přenesla i do statistik. Při hře čtyři na čtyři, která nastala po menším konfliktu mezi oběma tábory, měl velkou tutovku Rabst, leč rozdílovou branku přece jen nevstřelil. Pražané se stačili dostatečně rychle vrátit a zabránit nejhoršímu.
Třetí perioda tak skýtala ještě spektakulární představení. Jedna akce střídala druhou. Rozhodnutí mohl přinést po akci na pravém křídle Pabst, jenomže ránu směřující do šibenice mu Vápenka vyrazil mimo tři tyče. Kontrovat mohl Zdeněk Krupička ve vlastním oslabení, jenže i on selhal na stejné překážce. Oslavu gólu mu překazil výborný zákrok Lepáčka na brankové čáře.
Zanedlouho to neměl daleko k rozhodnutí ani Večeřek, svou šanci však také nezužitkoval. Jeho pokus tentokráte mířil těsně nad břevno. Tep všem hráčům stoupal, rozhodnutí se blížilo. Obě strany si navíc vybraly své oddechové časy, jenomže ani to nepomohlo. Nepřesnosti Olomouce i Sparty daly možnost rozhodnutí až v nájezdové loterii.
V této nevyzpytatelné disciplíně se dlouho nemohl nikdo prosadit. Až v pořadí jedenáctém nájezdu jeden z brankářů kapituloval. Zdeněk Krupička dal zapomenout na selhání z druhé série a překonal Lepáčka milimetrově přesnou střelou. Olomoucký kapitán Novák poté mohl ještě utkání prodloužit, leč neuspěl. Sparta se tak radovala z prvních bodů v sezóně, Kohouti naopak bodovali i podruhé v řadě.
Eduard Lepáček (brankář SOHO Olomoučtí Kohouti): S mým výkonem jsem i přes to, že jsme prohráli, spokojený. V rozhodujícím nájezdu jsem Zdeňkovi Krupičkovi možná mohl víc vyjet z branky a zmenšit střelecký úhel, ale to už jsou jen taková kdyby. Nečekal jsem, že to bude tak vyrovnaný zápas, počítal jsem s větší porcí práce v brance. Až tolik střel na mě totiž nešlo.
Zdeněk Krupička (útočník HC Sparta Praha (sledge): Předvedená hra z naší strany neměla v tomto zápase ještě takové parametry, jaké by měla bezpodmínečně mít. Nevycházely nám přihrávky, zakončení taktéž ne. Samozřejmě jsme chtěli před zápasem vydolovat v Olomouci tři body, čekali jsme, že to bude o dost jednodušší. Po průběhu utkání ovšem musíme být spokojeni i s takovýmto výsledkem. První nájezd mi Lepáček překvapivě chytil, myslel jsem, že mé řešení na něj bude fungovat. Ten, který rozhodl, už jsem měl dlouho promyšlený. Klička se mi na sto procent povedla, chytit to bylo hodně těžký oříšek.
Autor:
zveřejněno v neděli 24.09.2017
